7 okamžiků roku 2008

Půlnoc. Hluboké alpské údolí. Mrzne, až praští. Obloha je jasná, plná hvězd, a protože Měsíc je skoro v úplňku, je velmi dobře vidět. Po pravé i levé straně máme vysoké hory. Sedím obkročmo na skůtru a držím se našeho chataře, který sedí přede mnou a veze nás na chatu. Za mnou sedí táta a drží se mě. Do tváře a kolem nás fičí studený vítr, jedeme rychle, všichni si to užíváme, chatař zpomaluje jen do zatáček. Zítra s tátou na pásech vystoupáme 1700 výškových metrů na Hocharn a ten samý den je sjedeme na lyžích dolů zpět k chatě.



Zase noc a hvězdná obloha, tentokrát ale blíž domovu. Astrosession Seč 2008. Vedle mě Txo podává Ditě víno, prý to pomáhá na zimu. Máme zelené laserové ukazovátko a čmáráme po obloze. Včera nám xado a huňo "oživovali";) kde jsou jaká souhvězdí (remeber raminko), ale dnes vymýšlíme souhvězdí nová. Žirafa, šnek, koník.. co ještě? Štangla salámu (txo knows), výlet k tisícileté lípě, na motorkách kolem světa, restaurace a palačinky a potom se dostat nějak domů. Jo toto byla super session.



Běžím k UPS dodávce před domem a vyzvedávám si balík z UK. Rychlovka. V pátek objednáno, v pondělí před domem. České eshopy se můžou stydět. Doma rozbaluju tři krabičky - v jedné je tělo mého prvního dálkoměru a v druhé a třetí dva objektivy - v té větší je Nokton f/1.2. Honem honem proslistovat manuál a skočit do ledničky pro film.



Je dopoledne 1.8.2008 a na nebi jsou trhané mraky, což mě dost znervózňuje. Zrovna dneska! posledních 5 dnů ani jediný mráček, ani jediný stín v této horké altajské krajině. Jestli budou ve čtyři odpoledne mraky, tak to je na odstřel. Snažím se nelpět na tom, co chci aby se stalo, snažím se být spokojený se všemi možnými budoucnostmi. Moc mi to nejde. Je to napínavé až do poslední chvíle, ale naštěstí Aštar je při nás a tak se přesně na oněch 90 sekund udělá mezi mraky díra na správném místě a já mohu zase jednou vidět jeden z nejkrásnějších úkazů jaké může člověk na obloze spatřit.


foto by Miloslav Druckmüller

Asi o dva týdny později ležím zabalený ve spacáku v rozbořeném stanu. Kdybych v něm neležel tak ho ta děsná vichřice, která nám svoji silou zlomila tyčku od stanu, jistojistě odnese na kilometry daleko. A na téhle nekonečné mongolské pláni pár kilometrů nic neznamená. Venku pobíhá Dita s Hromim a panikaří. Snaží se pobalit všechny věci a vymyslet co dál. Hromi běží do nejbližší jurty poprosit jestli se tam můžeme schovat. Já si ležím ve spacáku, s teplotou 39C si všechno patřičně užívám, skoro se usmívám a napadá mě "S NÁMA NIC, S NÁMA NIC NEHNE."


foto by Dita

Přelom října a listopadu. Svět mám vzhůru nohama. Ale to je v pořádku, kolem mě je asi 50 dalších lidí kteří ho mají taky vzhůru nohama a všechno je to záměrné. Stojíme na hlavě a Gabriella nás vůbec nešetří, chce abysme takto zůstali 10 minut. Mám tyhle jógíny-učitele moc rád, jsou to většinou takové svojské osobnosti a člověk na první pohled pozná, že se od nich může dost naučit. Tohle byl pro mě rozhodně jeden z nejlepších jógových workshopů na kterých jsem zatím ve svojí krátké praxi byl. Zase jsem si uvědomil, že jsem teprve na začátku a kolik toho mám ještě před sebou a jak je tahle cesta jógy dlouhá. A to je dobře, protože doufám, že po ní ještě dlouho budu moct jít.



Kolem mě se rozjíždí debata o tom, co to znamená když každý banán je mráček. Ale oproti žhavé diskuzi na téma "můžeme Michala zařadit do množiny jednookých pokud nevíme jestli je kyklop a co to implikuje?" to bude už jen slabší odvar. Jo jo, jsem na třetím kurzu Instumentálního obohacování kognitivních schopností profesora Reuvena Feuersteina a líbí se mi to jako vdžy. Tento třetí a poslední kurz je hlavně o vztazích - matematických, transitivních, časových.. no je to haluz. Na této metodě jako celku mám nejraději 2 věci - že nikdo nikomu nevnucuje žádné hotové závěry a řešení aka "takto to je", ale že si na všechno musíte přijít sami - doslova si to odžít. A druhak, že Vás to nutí dělat věci vědomě: pozorovat a přemýšlet co, jak a proč dělám.
Vytahuju mobil, cvakám schéma mráčků a banánů a odesílám MMS do Francie "je to husté jako vždy kámo, škoda že
tu nejsi."




***

Rok 2008 byl celkově moc fajn. Stalo se i pár smutných věcí - umřel mi děda, rozešli jsme se s Ditou. V první polovině roku jsem si odžil celkem kruté bolesti hlavy které vyléčila až altajská příroda. S photonem jsme pracovali na adidas projektu.