12 komunikačních bloků,

1. Nařizování, přikazování, komandování

Říkáme dítěti, aby něco udělalo, dáváme příkazy a rozkazy.

"Takhle se mnou mluvit nebudeš!"
"Přestaň fňukat!"
"Mazej!"
"Teď se seber a běž si hrát s Karolínkou!"

2. Varování, napomínání, vyhrožování

Říkáme dítěti, jaké následky bude mít, když se zachová určitým způsobem.

"Ještě slovo a půjdeš za dveře!"
"Radši toho hned nech!"

3. Nabádání, moralizování, domlouvání

Říkáme dítěti, co by mělo, nemělo, může, nemůže, musí dělat

"Rodiče se musí poslouchat!"
"Tohle nemůžeš dělat.."
"Takhle by ses neměl chovat!"

4. Udělování rad, předkládání návrhů a řešení

Říkáme dítěti, jak má vyřešit problém, dáváme mu rady a návrhy, poskytujeme hotové odpovědi a řešení.

"Proč neřekneš Karolínce aby si přišla hrát k nám?"
"Tak pár let počkej a uvidíš jak se s tou střední rozhodneš."
"Myslím, že by sis o tom měl promluvit se svým učitelem."

5. Kázání, poučování, předkládání logických argumentů

Pokoušíme se dítě ovlivnit předkládáním faktů, argumentů, logických závěrů, informací nebo vlastních názorů.

"Když jsem byla tak stará jako ty, dělala jsem dvojnásobek toho co teď děláš ty."
"Na střední školu budeš celý život vzpomínat, jsou to nejhezčí léta života."
"Podívejme se spolu na to, jaké mají maturanti uplatnění."

6. Posuzování, kritizování, nesouhlas, obviňování

Posuzujeme a hodnotíme dítě negativně.

"Přemýšlíš vůbec?!"
"Kolik ti je let?!"
"Tak to určitě není!"
"S tím absolutně nesouhlasím!"

7. Chválení, souhlas

Posuzujeme a hodnotíme dítě pozitivně, souhlasíme s ním.

"Ty to jistě zvládneš dobře!"
"No myslím, že jsi roztomilá holčička."
"Myslím, že máš pravdu."
"Souhlasím s tebou."

8. Nadávání, výsměch, ponižování

Dítě zesměšňujeme a ponižujeme, dáváme mu nálepku.

"Jsi rozmazlený fracek!"
"Podívejte se, co tu máme za chytrolína!"
"Aha, máme tu asi miminko..."

9. Výklad, analýza, diagnóza

Říkáme dítěti, jaké jsou příčiny a motivy jeho chovaní. Vysvětlujeme, proč udělalo to či ono. Sdělujeme, že už jsme ho v podstatě prohlédli a určili diagnózu.

"Prostě na Karolínku žárlíš."
"Říkáš to jen proto, abys mě naštval."
"Ve skutečnosti tomu sám nevěříš."
"Vnímáš to tak, protože nemáš ve škole dobré výsledky."

10. Konejšení, litování, utěšování, podporování

Chceme, aby se dítě cítilo lépe. Rozmlouváme mu jeho pocity, pokoušíme se špatné pocity zahnat, nepřipouštíme si jejich intenzitu.

"Uvidíš, že zítra už o ničem nebudeš vědět."
"Tímhle si každý musí projít."
"Nedělej si z toho hlavu, to nějak dopadne.."
"Já vím, škola je někdy otravná."

11. Zjišťování, dotazování, vyslýchání

Pokoušíme se zjistit důvody, motivy, příčiny. Dohledáváme další potřebné informace k vyřešení problému.

"Jak dlouho už se takhle cítíš?"
"Proč myslíš, že školu nesnášíš?"
"Řekly ti někdy holky, proč si s tebou nechtějí hrát?"
"Kdo ti to nakukal?"
"Co budeš dělat, když přestaneš chodit do školy?"

12. Odsouvání tématu, rozptylování, zlehčování, rozveselování

Pokoušíme se problém odsunout stranou, dítě rozptýlit, rozesmát. Snažíme se, aby dítě na problém zapomnělo, problém vytěsňujeme.

"Zapomeň na to."
"U večeře se o takových věcech nebavme."
"A jak to jde na fotbale?"
"My jsme si tím taky prošli."